E-mail

[Současnost] [Historie]

18. řadový pěší pluk 1805 - 1814

"Ukažte, junáci, že Gâtinais
Auvergne si v ničem nezadají!"
Generál de Rochambeau, 1782

Pluk byl založen v roce 1776: tehdy nesl jméno provincie Gâtinais. Později byl společně se dvěma prapory pluku Petit-Vieux Auvergne (tj. budoucího 17. pěšího pluku) pojmenován Royal Auvergne. Touto cestou byl citovaný sbor odměněn za svou chrabrost, kterou projevil v řadách armády generála Rochambeaua v Americe.

V roce 1792 se účastní bitvy u Jemappes a poté vstupuje do Bruselu. V listopadu 1793 si ministr války stěžuje na "nedostatek vlastenectví důstojníků 18. pluku", jelikož se tito mezi sebou titulují "pane" namísto oficiálního tykání. Proto jeho plukovník zakazuje používat slova "pane" a "vy", což ovšem pluku nikterak nebrání prokázat mimořádnou v tažení roku 1794. Bývalí královští vojáci totiž uměli oddaně sloužit svému praporu, navzdory politickým zvratům i vrtochům úřední mašinérie.

14. ledna 1797 kolem 10. hodiny zahání 18. pluk, bojující v řadách italské armády, rakouskou jednotku o síle jednoho praporu, postupuje nejprve ve směru na Garda, poté pochoduje k Rivoli. Bonaparte předhání čelo jednotky a volá na vojáky : "Chlapci z osmnácté, vás i vaši odvahu již dobře znám - nepřítel vám nemůže odolat!" Poté jednotlivé kolony vyrážejí bez jediného výstřelu vpřed, rozpouštějí formaci a obracejí nepřítele na útěk.

2. března 1798, během bojů o Freiburg, zlézají seržant Barbe, furýr Troch a třináct vojínů zeď městského opevnění, přemáhají obránce a umožní tak zbytku armády vniknout do města, k čemuž dochází o hodinu později. Seržant Barbe je povýšen na podporučíka. 1. července 1798 bojuje jeden prapor u Alexandrie, a následně se účastní egyptského tažení.

V roce 1805 leží pluk jakožto součást 4. armádního sboru v Bavorsku a účastní se bitev u Slavkova a Hollabrunnu, dále pak u Jeny, Jílového a Heilsbergu. V květnu roku 1809 vyhání 18. pluk Rakušany z Ebersbergu, poté co musel překročit most, který byl zcela pokryt mrtvými těly. Sapéři pak pod vražednou palbou rozbíjejí zámecká vrata. 18. pluk prochází hořícím městem a pronásleduje Rakušany, přičemž mnohé z nich zajme. 21. května uvolňuje po šesti hodinách zuřivého boje těžce zkoušené Aspern.

18. pluk se účastní bitev u Esslingu a Wagramu. Na přehlídce v červenci 1811 předvádí jeho velitel císaři 4000 mužů bez jediného nedostatku. O něco později, 24. června 1812, překračuje pluk, který nyní patří do 3. armádního sboru Velké armády, řeku Němen. Již 11. srpna je však jeho početní stav o 1000 mužů nižší, 18. srpna se účastní dobytí Smolenska. 1. září, poté co v bitvě u Moskvy padlo dalších 800 mužů a jedenáct důstojníků, se jeho početní stav scvrkává na 2200 vojáků. 17. listopadu, za třeskutého mrazu, ztrácí pluk v dešti střel svého orla a dalších 350 mužů.

V roce 1813 je začleněn do sestavy 2. sboru a v jeho rámci prochází ohněm bitev u Drážďan, Lipska a Hanau.

V roce 1814 se účastní tažení ve Francii, během něhož se 2. sbor utkává s nepřítelem u Rothiere a Montereau.

Roku 1815 je zařazen do Alsaské armády a vyznamenává se u Suerburgu a Štrasburgu. V témž roce se z něj stává Legie z Gers a Landes.